My Unextraordinary Chess Story

O mně

Jmenuji se Patrik Pýcha. Já i moje sestra Nela jsme začali a vydrželi hrát šachy díky svým rodičům. Vzpomínám si, jak doma jednoho dne vytáhli ze skříně šachovou soupravu, která si hned získala mou pozornost. Jejich podpora v průběhu celého mého dětství mi pak umožnila, aby se hra stala mým hlavním koníčkem.

Své první šachové krůčky jsem udělal v kroužku Jiřího Mejzlíka v Dolních Kralovicích. Když jsem poprvé vstoupil do učebny, pronesl jsem památnou větu: „Pane Mejzlíku, na kroužek chodit budu, ale na žádnej turnaj nikdy nikam nepojedu!“ Naštěstí jsem svůj slib nedodržel.

Přes svého prvního trenéra jsem se dostal do vlašimského oddílu a stal se součástí skvělého kolektivu mladých šachistů a šachistek pod vedením Ondřeje Matějovského. Zmiňovaným dvěma trenérům vděčím za to, že se šachy staly neoddělitelnou součástí mého života.

Největších šachových úspěchů jsem dosáhl jako člen vlašimských družstev. V roce 2014 se našemu týmu podařilo ovládnout Extraligu mládeže a stát se juniorskými mistry republiky. O rok později jsem dosáhl svého nejvyššího ratingu – 2142.

Už od dětství jsem se ve vlašimském oddílu zapojoval do reportování o šachových turnajích, ve kterých jsme bojovali já a moji kamarádi. Deset let jsem také psal deník z šachového tábora v Růžené a dodnes pravidelně píšu pro Šachovou školu STAMAT krátké zprávy o turnajích, kterých se zúčastňují její odchovanci.

Na přelomu středoškolského a vysokoškolského studia jsem se začal rovněž věnovat trénování mladších šachistů a šachistek. Významnými oběťmi mých raných trenérských experimentů se stali Anežka Vlková a Kryštof Křížek, díky kterým jsem se toho spoustu naučil.

Šachy vstoupily i do mého studia psychologie a sociologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Díky mému tehdejšímu vedoucímu Dr. Werneru Binderovi jsem mohl napsat diplomovou práci o kulturních významech spjatých se zápasem Garriho Kasparova proti superpočítači Deep Blue a následně se měnících vztazích mezi člověkem a strojem.

Dnes jako hráč reprezentuji šachový klub Jezdci Jundrov v Brně. V roce 2024 jsem se stal trenérem II. třídy. Na závěr školení jsem obhájil svou práci na téma Postup krajního pěšce: Inspirace umělou inteligencí. Šachu bych se nyní chtěl věnovat naplno. Součástí této snahy je i můj nový blog.