My Unextraordinary Chess Story

Na následujících řádcích najdete průběžně aktualizovaný osobní deník z Mistrovství Čech mládeže v Harrachově, prostřednictvím kterého se můžete stát svědky turnajových dramat, jež budu já a moji svěřenci prožívat na šachovnicích i za nimi. Jako vždy ovšem hrozí nebezpečí, že mě řeka vědomí unese mnohem dál a hlouběji.

Sobota 24. října v 4.35 hodin

„Jsou čtyři ráno, nebo víc? Jsem vzhůru, koukám na měsíc, anebo dolů do ulic, kde lampy bloudí.“ To zpívávala Hana Hegerová v písni Potměšilý host. Zbytek textu s mojí momentální situací nemá nic společného, ale jsou skutečně čtyři ráno a já si na ty úvodní verše prostě vzpomněl. Sedím ve vlaku a jsem na cestě do Harrachova, kde odpoledne začne Mistrovství Čech mládeže.

Moc jsem se na dnešek nevyspal. Vlastně jsem si původně říkal, že možná spánek úplně vynechám. Bylo jasné, že dřív neusnu, a představa toho, že už po třech hodinách v pohodlí postele se z ní opět budu muset vydrápat, mi připadala horší, než kdybych do ní nevlezl vůbec. Před půlnocí mě přece jen vlákala do svých útrob, načež jsem ovšem stejně nemohl usnout. A tak je můj spánkový deficit za uplynulou noc téměř maximální a ani se mi nepodařilo vyhnout se bolestnému vstávání z postele. Naprosté fiasko!

Když jsem bezmocně ležel pod peřinou a zíral do tmy, vytanuly mi na mysli úvodní věty z Cioranovy knihy, jež vyšla v anglickém překladu pod názvem The Trouble with Being Born.

Three in the morning. I realize this second, then this one, then the next: I draw up the balance sheet for each minute. And why all this? Because I was born. It is a special type of sleeplessness that produces the indictment of birth. — E. M. Cioran, The Trouble with Being Born

A jak jsem začal přemítat nad tragédií lidské existence a myšlenky mi začaly přeskakovat sem a tam, vynesl jsem nad sebou bezděčně neodvratitelný ortel – trest v podobě probdělé noci.

Jsou čtyři ráno, nebo víc? Hodinová ručička už míří na pětku. Doufám, že Honza Babický nebude mít moc otázek, až se za tři hodiny sejdeme v Praze. Pravděpodobně budu kvůli nedostatku spánku podrážděný (moje hlava s sebou zrovna bolestně trhla, když někomu ve vlaku na mobil přišlo hlasité upozornění se zvukem kohoutího kokrhání).

Nevím, jestli mám ve svém nejbližším okolí někoho, kdo je šachem tak opilý jako Honza. Někdy je hrou opojený až moc a v partiích i mimo ně se to projevuje zbrklostí a přílišnou horlivostí, ale je vzrušující to vidět. Těším se, i když asi ne tolik jako Honza.

Sobota 24. října v 15.10 hodin

Úvodní kolo mistrovství odstartovalo teprve před hodinou a Křišťan Zvánovec už přišel na pokoj s tím, že prohrál. Hrál příliš rychle a hned v zahájení ztratil po jednoduché chybě figuru. Je to zvláštní, protože v létě na turnaji v Gdaňsku měl naopak potíže s tím, že hrál moc pomalu. Snad se mu podaří mezi oběma extrémy najít rovnováhu.

Původně to vypadalo, že v doprovodném turnaji uvidíme hned na začátku derby, když proti sobě los poslal právě Křišťana a Honzu. Pak ale ještě došlo k dodatečným přesunům mezi openem a mistrovskými kategoriemi, a tak los kluky vzájemného souboje ušetřil.

Pozitivním důsledkem onoho pohybu škatulat je i to, že Jonáš Fadrný, můj další svěřenec, jenž je tu se svou rodinou, dostal oproti původnímu plánu šanci si zahrát v mistrovské kategorii. Jirku v šestnáctkách změny posunuly mimo online přenos, což je pro mě možná také dobře, jelikož teď jeho partii nemůžu sledovat a nervovat se u ní. A tak se přelosování nejméně dotklo Matyáše Jouji, kterému se v openu pouze změnila barva figur.

Mimochodem Honza mi po cestě autobusem z Prahy do Harrachova moc pozornosti nevěnoval. Sedl si vedle Jirky Petráška a naučil ho skládat Pyraminx, čtyřbokou obdobu Rubikovy kostky. Na hotelovém pokoji před zahájením turnaje už Jirka zvládl složit jehlan za pouhých 15 sekund!

Sobota 24. října v 21.41 hodin

Velké problémy při startu bohužel nepostihly jen Křišťana. Brzy po něm klepal na dveře pokoje i Honza, který utrpěl aspoň remízu. Kdyby se ho však soupeř nebál a nenabídl mu smír, pravděpodobně by jej potkal stejný osud jako Křišťana. Také Matyáš se jako favorit ocitl v naprosto beznadějné pozici, ale díky protivníkovu kolapsu, na který se můžete podívat v ukázce níže, se nakonec stal jediným vítězným šťastlivcem naší výpravy. Jirka sehrál rozhodně lepší partii než kluci v doprovodném turnaji, ale na víc než remízu to s papírově slabší soupeřkou stejně nestačilo. Snad to zítra bude lepší.

Matyáš Jouja – Jan Horáček
pozice po 41.Df2

41…c3?
Černý nedokáže c-pěšce protlačit skrz.
41…Dd4! 42.bxc4 De4-+ s hrozbou …Vf3 bylo smrtícím pokračováním, které by pravděpodobně vynutilo Matyášovu okamžitou rezignaci.
42.Vxd3
Bílý dobral zpátky pěšce a zároveň se dostal k aktivní protihře na d-sloupci.
42…c2?
Černý trvá na postupu pěšce, čímž však dává Matyášovi dokonce šanci vyhrát.
42…Vxd3 bylo nutné, načež pozice pravděpodobně zamíří do remízového přístavu: 43.Dxc5 Vxd1+ 44.Ke2 Vgd7 45.Dxc3=.
43.Vd8+?
43.Vc1! byl vyhrávající tah. Kritickou variantou je nyní 43…Vxd3 44.Dxc5 Vd1+ 45.Ke2 Vxc1 46.Dc8+ I okamžité napadení věže a pěšce králem by mělo vyhrát, ale bílý si předtím může vyšachovat ještě jednoho pěšce. 46…Kf7 47.Dd7+ Kf8 48.Dd8+ Kf7 49.Df6+ Kg8 50.Dxe6+ Kf8 51.Kd2+- Bílý si dobere pěšce na c2 a vyhraje.
43…Kf7 44.g6+?
Pozvat krále na procházku vypadá lákavě, ale černý monarcha se ve skutečnosti nemá čeho bát.
44.Vc1! drželo pozici pohromadě, ovšem bránit v časové tísni pozici po 44…Db5+ by pořád nebylo jednoduché.
44…Kxg6 45.Dg1+ Kh5 46.Dh2+ Kg4 47.Dg1+

47…Kxf4??
Naprostý kolaps. Černý král se dobrovolně zbavuje pěšce, který jej chránil před smrtícím útokem bílých věží.
47…Kh4! 48.Dh2+ Vh3-+ Tak blízko bylo v rozhodujícím okamžiku vítězství černého!
48.V1d4+ Kxe5
Možná původně černý v propočtu přehlédl, že po 48…Ve4 49.Vxe4+ ztrácí dámu na c5: Kxe4 50.Dxc5+- Dáma navíc z c5 brání prosazení černého pěšce.
49.Dxe3+ Kf6 50.Dh6+ Vg6 51.Vf8+ Ke7 52.Dxh7+
Černý se vzdal. Po braní věže na f8 následuje mat věží z d8.
1-0

Neděle 25. října v 11.31 hodin

Spánková baterie byla dobita! Pomohl tomu i přechod na zimní čas. Když jsem večer viděl utahaného Křišťana, vtipkoval jsem, že by potřeboval posouvat ručičku o hodinu zpět každý den. Nápad se mu líbil a nad očividnými důsledky případné každodenní změny času pokrčil rameny. Udělat by to ale určitě šlo, čas je koneckonců do značné míry lidským konstruktem. Vzpomínám si na jeden vtipný internetový meme, v němž Karl Marx říká: „Čas vynalezly hodinářské firmy, aby prodaly více hodin.“ Mimochodem Marx zemřel ve stejném roce (1883), kdy byly v turnaji poprvé použity šachové hodiny.

Téma času nebo lidské paměti se stalo v poslední době mou novou obsesí. Na pokoji mi teď například leží rozečtená kniha Řád času od fyzika Carla Rovelliho. Věděli jste, že na horách plyne čas rychleji než u moře? Jako by nestačilo, že v Krkonoších člověk rychleji zestárne kvůli stresu ze sledování šachových partií!

Knihu tady pravděpodobně nedočtu. Kdo ví, jestli ji vůbec otevřu. Tak to obvykle dopadne s knihami, jež si s sebou vezmu na šachový turnaj. Ze stolku se na mě dívá také Hledání ztraceného času od Marcela Prousta. Člověk fascinovaný časem a vzpomínáním jednou musí po tomto monumentálním díle sáhnout. Navíc jsem dostal v poslední době dostal několik znamení, že k tomu už dozrál čas.

Za prvé Prousta ve svém pojednání o čase zmiňuje Rovelli. Mám rád fyziky, kteří dokáží u zdánlivě čistě mechanických a přírodních veličin zohlednit kulturní perspektivu. Sociologa v sobě nezapřu. Za druhé jsem nedávno sledoval seriál Dark Matter, v němž jedna z hlavních postav Proustovo dílo předčítá.

A v neposlední řadě je tu cesta do Harrachova, jenž je pro hledání ztraceného času jako stvořený. Byl jsem tu už tolikrát, poprvé jako 12letý kluk v roce 2009. Na každém rohu jsou tu skryty potenciální portály do minulosti. Je to jako s onou slavnou Proustovou madlenkou.

Tak je tomu s naší minulostí. Marně bychom se namáhali vyvolati ji, veškeré úsilí našeho rozumu je marné. Je ztajena mimo jeho oblast a dosah v kterémsi hmotném předmětu (v pocitu, jejž by v nás vzbudil onen hmotný předmět), o němž nemáme potuchy. Závisí na náhodě, zda se s tímto předmětem, než zemřeme, setkáme nebo nesetkáme. — Marcel Proust, Hledání ztraceného času

Když ráno kluci odešli ke svým partiím, otevřel jsem na chvíli okno od hotelového pokoje a podíval se ven. Vypadá to na sychravý podzimní den. Opodál stojí několik stromů, jejichž listy jsou už zbarveny do žluta a třepotají se ve větru. Kromě šumění listů zaslechnu dešťové kapky, jež začínají bušit na parapet. Jinak je ticho. Mám rád tyhle zvuky a podzimní barvy. Hodně mi toho připomínají.

Neděle 25. října v 14.10 hodin

Zdá se, že i klukům udělal spánek dobře, neboť jejich dnešní partie už vypadaly o poznání lépe než včera. Křišťan nekompromisně potrestal svého soupeře za hrubou chybu, Jirka svého protivníka rozdrtil v miniaturce a rovněž Honza si připsal bezproblémovou výhru.

Jen Matyáš se musel smířit s remízou, ovšem hrál rozhodně lépe než včera. Soupeřku mučil v nepříjemné koncovce, ale v rozhodující moment nedohlédl v propočtu dost daleko a rozhodl se nezvolit možnost, jež by mu dala velké šance na vítězství. Na klíčový okamžik jeho partie se můžete podívat v následující ukázce.

Stela Archlebová – Matyáš Jouja
pozice po 35.Jc5

35…Vd6
35…d4! Otevření dlouhé diagonály by pravděpodobně vedlo k Matyášově vítězství. Vymění-li bílá pěšce na d4, zbyde jí, kromě pěšce méně, obrovská slabina na b2 a nemotorný jezdec, který bude proti černému střelci dost bezradný. Matyáš ale tah zavrhl kvůli 36.Je6 dxc3!! 37.Jxd8 cxb2 38.Jc6 c3 39.Jb4 a5 40.Jc2. Zde svůj propočet zastavil s tím, že postup černých pěšců je zastaven. Ve skutečnosti však může černý svou lavinu znovu rozpohybovat: 40…a4 41.Kg2 Sf8!-+ Střelec kryje pole a3 a zajišťuje krajnímu pěšci pochod ke slávě.
36.Je6 Vb6
Bílá může vydechnout. Teď už dojde k likvidaci do remízové pozice.
37.Vxd5 Vxb2 38.Vc5 Va2 39.Vxc4 a5 40.Vc7 Kg8 41.Vc8+ Sf8 42.Va8?!
Bílá zakončuje partii nepřesností. Rychlý postup c-pěšce nebo odříznutí černého krále po 7. řadě bylo rozhodně bezpečnější. Matyáš už se zde smířil s remízou, ale měl bojovat dál. Soupeřčin poslední tah černému umožňuje centralizovat krále, zatímco bílý monarcha zůstává odříznu na 1. řadě. Rozdíl v aktivitě králů se může ukázat jako rozhodující faktor. Možná byl ale Matyáš stále trochu roztřesený ze včerejší šílené partie, jakkoliv pro něj měla šťastný konec.
1/2-1/2

Pondělí 26. října v 11.05 hodin

Bylo tomu již drahně let, co z Combray vše, co nebylo jevištěm
a dramatem mého uléhání, pro mne již neexistovalo, když jednoho zimního dne po mém návratu domů, matka, vidouc, že je mně zima, navrhla mi, abych vypil proti svému zvyku trochu čaje. Odmítl jsem nejprve, ale, nevím proč, rozmyslil jsem se. Poslala pro jeden z těch malých a kyprých koláčů, zvaných madeleinky, jež jako by byly lity v kadlub rýhované lastury hřebenatky jakubské. — Marcel Proust, Hledání ztraceného času

Včera odpoledne nás navštívil Ondra Máslo se svou přítelkyní Míšou. Kluci se na ikonického vedoucího z šachového tábora v Růžené moc těšili. „Čím dřív tady bude, tím víc bude Hitlera!“ neskrýval své nadšení Jirka. Tím se samozřejmě blonďatý klučina s modrýma očima nehlásil k extrémní pravici ani nenaznačoval, že by k ní měl blízko Ondra. Jirka se pouze těšil na to, že Ondra přiveze deskovou hru nesoucí název Secret Hitler, jež je obdobou Městečka Palerma a kterou si kluci vloni oblíbili. A tak jsme velkou část odpoledne strávili přijímáním liberálních a fašistických zákonů a pátráním po skrytém Hitlerovi v našich řadách.

Ondra byl s naší výpravou v Harrachově v roce 2016. Tehdejším hitem deskových nebo karetních her byla Citadela, kterou jsme překřtili na Vyžírky, protože nám přišlo, že takové označení sedí na některé postavy na kartičkách a zdálo se nám to vtipné. Nestárnoucí klasikou dodnes zůstává Bang!, na který pravděpodobně ještě dojde i tento týden.

Do světa deskových her mě poprvé více uvedl můj šachový táta Jirka Mejzlík. Dodnes si pamatuji, jak jsme s ním na mém prvním vícedenním turnaji, jímž bylo Mistrovství ČR družstev do 12 let v roce 2006, hráli Carcassonne. Seznámil mě také s Alhambrou, která mě tak bavila, že jsem si ji pak přál jako dárek k narozeninám nebo Vánocům, a mnohokrát jsme ji od té doby hráli i doma s rodiči a mojí sestrou Nelou. Jirka Mejzlík to s námi zkrátka uměl a před 20 lety byl nedílnou součástí vlašimského šachového úspěchu.

Večer došlo na bowling. Připojili se k nám ještě Honza Fiala a František Jiří Lebeda z Českého Brodu, kterému Vítek Moravec říká JFK, přestože jeho příjmení začíná na jiné písmeno a nedává to moc smysl. Nikdo z nás moc nezazářil, přes 100 bodů jsem hodil jen já.

Kdyby tu byl Ondra Matějovský, jistě by nám ukázal, jak bowling hrají mistři. Sice to zatím nikdo na vlastní oči neviděl, ovšem Maťa o tom vždy na bowlingu mluví a baví všechny zúčastněné svými absurdními hláškami. Jednu z nich jsem zkoušel replikovat. Když někdo shodil všech deset kuželek a v dalším kole poslal kouli do žlabu, zcela vážně jsem nešťastníkovi vysvětloval, že násobit nulou nebo házet koule do žlabu se přece nevyplatí, jako by to bylo nějaké tajemství a dotyčný člověk to nechápal.

Ve 20 hodin se nachýlilo naše herní odpoledne ke konci. Ondrášek mě objal na rozloučenou jako za starých časů, kdy patřil k nejdůležitějším lidem v mém životě. Na krátký okamžik mi připadalo, jako bychom se přenesli zpátky do doby, kdy mi bylo 18 a kdy mi takové momenty pomáhaly udržet pevnou půdu pod nohama.

A za chvíli, sklíčen jsa chmurným dnem a vyhlídkou na smutný zítřek, vznesl jsem mechanicky k ústům lžičku čaje, v němž jsem nechal změknouti kousek madeleinky. Ale v téže chvíli, kdy se doušek, smíšený s drobty koláče, dotkl mého patra, zachvěl jsem se, bedliv toho, co neobyčejného se ve mně dělo. Líbezná radost mne zaplavila, osamocená, bez známé příčiny. — Marcel Proust, Hledání ztraceného času

Pondělí 26. října v 11.58 hodin

Den začíná smutně. Na pokoj právě přišel rozklepaný Jirka. Skvěle mu vyšla příprava a už po zahájení dosáhl strategicky vyhrané pozice. Nechal se však soupeřem vyprovokovat ke zbytečné oběti figury, přehlédl jednoduchý obranný tah a během pár tahů nadějně rozehranou partii zahodil. Snad se z katastrofy dokáže oklepat a podaří se mu najet na vítěznou vlnu. Bojovat o postup po takovém začátku bude těžké, ale ještě není vše ztraceno.

Pondělí 26. října v 12.36 hodin

Prohráli také Honza, Matyáš a Křišťan. Nevím, jestli jsem někdy zažil tak špatný kolektivní vstup do turnaje. Musím kluky nějak povzbudit. Odpoledne se hraje další kolo.

Filip Čížek – Křišťan Zvánovec
pozice po 27.Dc5+

27…Kb8??
Po 27…Sc6 by bílý nic neměl a mohl by se vzdát.
28.Dd6+ Ka8 29.Jc7+ Kb8 30.Ja6+ Ka8 31.Db8+! Vxb8 32.Jc7#
1-0

Pondělí 26. října v 14.35 hodin

Six-seven!

Pondělí 26. října v 20.25 hodin

Jirka si bohužel hodil klacek pod vlastní nohy i odpoledne. Znovu soupeře zcela přehrál a když už byl v koncovce jen pár tahů od vítězství, nechal si dát jednotahové vidle jezdcem a ztratil svého vzdáleného volného pěšce. Z vyhrané pozice byla najednou tupá remíza. Nezvykle se trápí rovněž Matyáš, který opět nedokázal vyhrát z pozice jasného favorita. Naopak Křišťan a Honza ve 4. kole vyhráli v miniaturce.

Jan Babický – René Straka
pozice po 14…Ja5

15.Jd5!
Jezdec z d5 vytváří milion různých hrozeb.
15…Jxc4
Černý volí okamžitou smrt.
16.Jf6+ Kh8 17.Sxg7+ Kxg7 18.Vxh7#
1-0

Úterý 27. října v 9.40 hodin

Chtěl jsem čtenáře informovat o zajímavé skutečnosti, že nám z pokojů mizí dveře, ale jedny z nich mezitím respawnuly, jak se dnes říká v herním slangu. Mohl bych svou reportáž bulvarizovat a vymyslet si, že jsme se vrátili do pokoje a zničehonic tam dveře chyběly, ale pravda je nudnější – prostě jsme se jich na den dobrovolně vzdali ve prospěch jiného hotelového hosta.

Je však vtipnou shodou okolností, že jsme po vytažení dveří z pantů museli přijmout politiku otevřených dveří i u druhého pokoje. Když si totiž chtěl Matyáš večer před spaním dojít na záchod, zasekla se u dveří klika a nešlo je otevřít. Boucháním jsme vzbudili Honzu a Jirku, jimž se dveře po několika pokusech podařilo otevřít z druhé strany. Vchodové dveře naštěstí fungují bez problémů a u koupelny zatím také není třeba politiku otevřených dveří aplikovat.

Otevírání dveří v nevhodný okamžik bylo jednou z hlavních zbraní v provokačním repertoáru Robina Hrdiny, když jsme ještě byli děti. Možná je to tak dodnes, ale už jsem Robina dlouho neviděl, a tak o tom nemám důkaz. Jestli někdy dostanu příležitost, zeptám se jej na to.

V roce 2009 se Mistrovství Čech mládeže konalo poprvé v Harrachově. Z Vlašimi a Sedlčan tam zamířila obrovská výprava, jež obsadila skoro celý penzion Ferda. Od dveří do koupelny, sdílené většinou osazenstva penzionu, chyběl klíč, a vzhledem k tomu, že byl na místě Robin, vyvolával tento nedostatek u řady obyvatel značnou nervozitu.

Brzy došlo k vytvoření pozice hlídače dveří, který seděl na židli před dveřmi do koupelny a hlídal je. Ani to však člověka pokaždé nezachránilo. I já jsem se stal jednou z Robinových obětí. Stál jsem pod tekoucí vodou, když se za závěsem ozvalo: „Ahoj, Patriku!“ Hlas patřil Míše Hatašové, kterou Robin navedl k účasti na jeho vtípku. Z dálky pak skrz burácení vody pronikl i zvuk smíchu jednoho z největších provokatérů v historii vlašimského šachu.

Odkud asi přicházela ke mně tato mocná radost? Cítil jsem, že je spjata s chutí čaje a koláče, ale že ji předstihuje neskonale, že není jistě téhož rázu. Odkud přicházela? Co znamenala? Kde ji uchopiti? Piji druhý doušek, v němž nenalézám o nic více než v prvním, třetí, který mně přináší méně než druhý. Je čas, abych ustal, působivost nápoje, zdá se, slábne. Je jasno, že pravda, již hledám, není v něm, ale ve mně. — Marcel Proust, Hledání ztraceného času

Úterý 27. října v 13.26 hodin

Konečně dobré kolo! Jirka vydřel rozhodující výhodu ve věžové koncovce, na rozdíl od předchozích kol však neprovedl žádnou sebesabotáž a dotáhl dlouhou partii do vítězného konce. Honzův protivník se dopustil prohrávajícího omylu při přechodu do pěšcové koncovky, a tak se naše naděje pomalu dotahuje na přední šachovnice. Úterý také přineslo derby mezi Matyášem a Křišťanem, z něhož vyšla vítězně favorizovaná hvězda ze Zvole.

Středa 28. října v 11.06 hodin

Včera se vyjasnilo, a tak jsme odpoledne konečně opustili hotel a ulevili hlavám na čerstvém vzduchu. Zamířili jsme k lanovce, na kterou Roman Burda pro účastníky šampionátu dohodl 50% slevu, a nechali se vyvézt na Čertovu horu. „Lanovka je pro sraby,“ napsal mi Maťa podle očekávání, ovšem nikdo není dokonalý.

V kiosku na vrcholu jsme se zahřáli svařákem a horkou čokoládou a poté následoval tradiční sestup do údolí se zastávkami u Janovy skály a na Studenově. Udělalo nám velkou radost, že občerstvení v dějišti šachových táborů bylo tentokrát otevřené, a tak přišlo na řadu ještě druhé kolo horkých nápojů, doplněných o párky v rohlíku nebo hranolky s kečupem a tatarkou.

Když jsme sbíhali zpátky k hotelu, na údolí už padla tma. Dny se krátí.

Středa 28. října v 11.42 hodin

Sleduji online přenos Jirkovy partie. Na šachovnici vznikla jedna z oněch extrémně komplikovaných a napjatých pozic, které jsou pro klasickou variantu Francouzské obrany typické. Jirka hraje příliš pomalu a v 14. tahu už má na hodinách jen 15 minut. Pozice může každou chvílí explodovat a bude v ní jednoduché udělat hrubou chybu. Pro nervy je to hrozný zápřah. Nedá se na to zvyknout. Některé věci se možná nemění. Snad by bylo lepší, kdyby se partie na internet nepřenášely a já zůstával v napjaté nevědomosti až do chvíle, kdy se ozve klepání na dveře našeho pokoje.

Středa 28. října v 12.52 hodin

Jirka přežil klinickou smrt. Musela nad ním stát sama Štěstěna. Je neuvěřitelné, že si soupeř nejprve nevšiml primitivního tahu 20…Jb4 a poté se ve strategicky vyhrané koncovce rozhodl všechno vyměnit a okamžitě zaplout do remízového přístavu. Třeba se v Jirkovi po zážitku se změněným stavem vědomí probudí nějaké speciální schopnosti, v závěrečné třetině jeho partie budou vypadat úplně jinak a po třech vítězstvích se rozezní oslavné fanfáry. Stát se může cokoliv.

Středa 28. října v 13.50 hodin

V doprovodném turnaji se situace naší výpravy začíná zlepšovat. Jako první přišel s bodem Křišťan, který dal soupeři mat už v 23. tahu. Pak přinesl půlbod Honza, jenž nejprve v zahájení utekl hrobníkovi z lopaty, poté získal rozhodující výhodu, ale po ztrátě pěšce se nakonec musel smířit s jen remízou. Druhé vítězství v řadě si připsal Matyáš, který se pomalu vrací do vyšších pater tabulky, kam patří. Na závěr jeho dnešního souboje se můžete podívat v následující ukázce.

Jakub Hříbal – Matyáš Jouja
pozice po 29.Sf2

29…h3! 30.Vxb6?
To odevzdává bod bez odporu.
Na první pohled se zdá, že Matyášův útok může být zabržděn tahem 30.g3, jenže černý má eso v rukávo. Matyáše mrzelo, že mu bílý nedal šanci následující variantu ukázat: 30…Vxg3+! 31.hxg3 h2+ 32.Kg2 Dh6! Pěkný geometrický tah! Dáma po sloupci podporuje postup h-pěšce a míří na pole h3, zároveň si však uchovává možnost změnit směr a šachovat nepřátelského monarchu z pole c6. 33.Dd1 (33.Vh1 Dh3+ 34.Kf3 Dg4+ 35.Kg2 Dxe2 rovněž vede rychle k matu; 33.Kh1 Dc6+ je mat okamžitě) 33…h1D+ 34.Dxh1 Dc6+ Černá dáma se kymácí ze strany na stranu jako kyvadlo a zasazuje bílému králi smrtící úder.
30.Sxe3! překvapivě mohlo bílého zachránit. 30…Vxg2+ 31.Dxg2 hxg2 32.Sf4! (32.Vxb6? nefunguje kvůli 32…Dxb6 33.Vxb6 dxe3!, kde volní pěšci brzy rozhodnou partii ve prospěch černého) Podle počítače černý nedokáže pevnost bílého prorazit!
30…Vxg2+ 31.Kh1 Dxb6 32.Vxb6 Kxb6 33.Dd1 Sxf2 34.Db1+ Kc7
Bílý se vzdal.
0-1

Čtvrtek 29. října v 7.39 hodin

Včera odpoledne jsme si udělali procházku k Mumlavskému vodopádu, do kterého se během Mistrovství Čech mládeže v roce 2014 zřítil brodecký guru Karel Jukl. Přivodil si tím zápal plic. Cenné historické svědectví tehdy jen několik momentů po zmiňovaném incidentu pořídil Petr Hroník. Na fotografii lze spatřit Dana Vasileva, jak zkoumá následky Karlova pádu. Před ním stojí s lahví v ruce Roman Šimák a celé představení ještě sleduje z povzdálí Ríša Mládek, který si o několik dní později na krk pověsí bronzovou medaili.

Cestou k vodopádu jsme se z nějakého důvodu bavili touto otázkou: „Kdybych byl zvíře, jaké zvíře bych byl?“ Prvotní impuls k tomu asi dala hotelová kočka, která za námi přišla do lobby baru a posadila se mně a Matyášovi na klín. Po dlouhé diskuzi jsme došli k následujícím závěrům:

Patrik – blobfish
Matyáš – kocour
Honza – žirafa
Křišťan – jelen
Jirka – zakrslý králíček
Nela Pýchová – sova
Kuba Mlýnek – surikata
Míša Stein – lenochod
Jáchym Slánský – pštros
Maťa – panda
Petr Havelka – pokémon
Karel Jukl – kapybara

Od vodopádu jsme sešli zpátky do Harrachova. Zahrál jsem si na turistického průvodce a ukazoval klukům různá místa, kde naše výprava v minulosti zanechala nějakou stopu. Vlastně jsme prošli kolem všech míst, kde jsme někdy bydleli – kolem Depandance AB (2011 a 2014), penzionů Ferda (2009 a 2010) a Sunski (2015) i hotelu Harrachov Inn (2018). Procházku jsme zakončili na dortíku, horké čokoládě a pumpkin spice latté v nové kavárně COFFEEčko.

Čtvrtek 29. října v 11.20 hodin

Swann v sobě, ve vzpomínkách na větu, již slyšel hráti, v některých sonátách, jež si dal zahráti, zjišťoval přítomnost jedné z těch neviditelných skutečností, v něž přestal již věřiti a jimž toužil a dovedl, cítě k tomu v sobě síly, zasvětiti zase svůj život, jako by hudba měla na mravní suchopár, jímž trpěl, nějaký blahodárný vliv. Ale nemoha zjistiti, od koho bylo to dílo, jež slyšel, nemohl si je opatřiti a nakonec na ně zapomněl. — Marcel Proust, Hledání ztraceného času

Jedno dopoledne jsem seděl v lobby baru, usrkával horký čaj a sledoval partie, zatímco v pozadí hrály tlumeně různé hudební hity z posledních desetiletí. Najednou jsem zaznamenal melodii, kterou jsem neslyšel už několik let. Tělo zareagovalo okamžitě, než si mozek začal spojovat věci dohromady. Byla to písnička And We Danced od Macklemora, již jsem měl kdysi ve svém playlistu, společně se skladbou Same Love od stejného interpreta. Ale proč zrovna v tomto případě moje tělo na okamžik úplně zkamenělo?

Je nemožné vrátit se do minulosti, ale hudba, kterou máme spojenou s nějakou zásadní událostí a jež po dlouhé odmlce znovu dolehne k našim uším, nás k ní může přiblížit natolik, že se jí skoro dotýkáme, ačkoliv vždycky nakonec unikne.

Když zaslechnu úvodní tóny Beethovenovy páté symfonie, sedím v Karlově autě při cestě do reakreačního areálu v Hrdoňově, kde se konalo Mistrovství Čech mládeže v roce 2012. Beethoven burácí z reproduktorů i otevřených oken a povzbuzuje lidi, kteří se po silnici plahočí pěšky. Strašně se tomu smějeme a hecujeme Karla, aby hlasitost zvýšil na maximum. Jsem ještě dítě.

Pak je tu píseň My Heart Will Go On od Celine Dion, jež je součástí cenami ověnčeného filmu Titanik. Poprvé jsem jej viděl v roce 2014 s Honzou Sadilem a Martinem Horákem během Mistrovství Čech mládeže v Harrachově. Tehdy jsme se s Martinem skamarádili. Každý rok se jdu podívat na střechu hotelu Skicentrum, kde se dříve šampionát konal, a pošlu odtamtud svému kamarádovi fotku. Bylo to naše oblíbené místo.

Když zaslechnu písničku z Titaniku, zhmotní se kolem mě prostory Depandance AB, kterou jsme v roce 2014 kompletně obsadili. Z mlhy vystupují lidé a hlasy jako animované fotografie. Vidím a slyším skupinu dětí ve společenské místnosti v přízemí, jak hrají karty. Vidím Iva Hradeckého, který na chodbě trápí sám sebe další několikahodinovou přípravou. Vidím a slyším Vítka Moravce, který se zrovna směje nějaké ironické glose Lukáše Vonderky. Vidím a slyším sebe, Sáďu a Martina, jak sledujeme film na notebooku a u toho se cpeme čokoládou a radioaktivně vypadajícími sýrovými koulemi. Mám na sobě svoje nové tričko s nápisem Sorry girls I like boys. Konstantně se dusím úzkostí, ale zároveň chci vyběhnout ven a zakřičet na všechny úzkoprsé jedince, že jejich svět skončil a můj svět vyhrál. Takový byl rok 2014. Takový byl můj život mezi dětstvím a dospělostí.

Čtvrtek 29. října v 22.10 hodin

Žádný šachový comeback se bohužel konat nebude. Po druhé prohře z pozice favorita je Matyášův výkon v doprovodném turnaji 300 bodů pod jeho aktuálním ratingem. O obhajobě loňského prvenství si tak může nechat jen zdát. Křišťan střídá výhry s papírově slabšími soupeři s prohrami proti protivníkům silnějším. Dnes to byl ten druhý případ. I Honza, který je nyní lídrem výpravy, zatím ze svého ratingu odepisuje 30 bodů, ale stále může pomýšlet na vysoké umístění.

Jirka po další ušmudlané remíze s největší pravděpodobností definitivně ztratil šanci na postup. Člověk po zobrazení výsledku na online přenosu chvíli zírá do prázdna a přemýšlí, proč to zase nevyšlo a co měl udělat jinak. Měli jsme se na trénincích v posledním roce zaměřovat na něco jiného? Měli jsme se v přípravě proti soupeři podívat ještě na tohle? Je to nekonečný příběh. Asi nezbývá, než se s tím smířit a nenechat si neúspěchem vzít radost ze hry. Doufám, že se to Jirkovi podaří.

Jan Kment – Jiří Petrášek
pozice po 14…Sc8

Bílý v pozici na diagramu přehlédl překvapivý skok jezdcem, který by mu zajistil vítězství: 15.Jb5! cxb5 16.Sxb6 axb6 17.Sxb5+ Sd7 18.Vxd7 Vxd7 19.Vd1+- Kůň na b5 je tedy nedotknutelný, jenže pokud si jej černý nevezme, ztratí pěšce na a7 a jeho pozice se rozpadne.
V partii se nicméně stalo 15.Vd2 a souboj skončil remízou po třikrát opakované pozici v 27. tahu.
1/2-1/2

Pátek 30. října v 8.59 hodin

Cílem našeho čtvrtečního výletu se stala rozhledna Štěpánka, jež se tyčí na vrchu Hvězda nad Příchovicemi u Kořenova. Poprvé a naposledy jsme se tedy vypravili mimo Harrachov. Naší první zastávkou na místě byla osmiboká tesařovská kaple, kolem níž se rozprostírá malý hřbitov. Na něm nás zaujal hrob obložený řadou plechovek od piva. Nejspíš v něm odpočívá velký milovník zlatého moku.

Následoval výšlap k rozhledně. Svítilo sluníčko, nebe bylo skoro bez mráčku a brzy se pod námi začaly otevírat krásné výhledy do okolní podzimní krajiny. Alejí, obsypanou jasně červenými jeřabinami, jež vede směrem na vrchol, se pohybovala nahoru a dolů řada lidí a psů, kteří tu a tam upoutali pozornost na louce se pasoucích krav. Nevzal jsem si kabát, ale kombinace všeobjímajícího chladného vzduchu a tepla generovaného pohybem těla nebyla nepříjemná.

Po výstupu na vrchol se ukázalo, že Honza, Jirka ani Křišťan o rozhlednu nejeví zájem. Zatímco jsme se s Matyášem kochali výhledy na krkonošské vrcholy, zmíněný trojlístek si raději zahrál Člověče, nezlob se na plátně rozprostřeném u posezení pod rozhlednou. Vítěze souboj neměl. Jak to tak bývá, kluci si neustále vzájemně vyhazovali figurky těsně před domečkem, hra se neblížila konci, a tak musela být předčasně ukončena, abychom stihli autobus zpátky do Harrachova.

Při sestupu k autobusové zastávce odbila magická hodina a krajinu zalilo zlaté světlo skomírajícího slunce.

Pátek 30. října v 10.37 hodin

A náhle vzpomínka vyvstala. Tato chuť byla chutí kousku madeleinky, který mi v neděli ráno v Combray, když jsem jí přišel přáti dobrého jitra do jejího pokoje, nabídla teta Leonie, smočivši jej ve svém čajovém nebo lipovém odvaru. Pohled na tuto madeleinku mně nepřipomínal nic, dokud jsem jí neokusil… — Marcel Proust, Hledání ztraceného času

Stoupám po silnici od hotelu Kořínek směrem k příchovickovému motorestu. Chci být chvíli sám. Na uších mám sluchátka, které mi půjčil Honza Pecka. Tím mě zachránil. Svoje sluchátka jsem si zapomněl doma, což mi vzalo možnost použít hudbu k postavení stěny izolující mě od okolního světa.

Rozhodl jsem se, že tentokrát nebudu hrát doprovodný turnaj, protože potřebuju pracovat na své bakalářce z psychologie. Jenže vůbec nejsem schopný se na ni soustředit. Buď prokrastinuju, anebo zírám do monitoru před sebou, sevřený úzkostí a neschopný vyprodukovat jedinou větu. Nejsem se svou prací vůbec spokojený a nejradši bych se na ni vykašlal, ovšem představa, že moje studium selže, mi přijde jako konec světa.

Cítím se navíc hrozně osaměle. Poprvé tu kolem sebe nemám nikoho v mém věku. Moje role se mění. Už nejsem bezstarostným dítětem. Měním se v dospělého, ve vedoucího, v trenéra. Zatím si však nemohu na svou novou úlohu zvyknout. Zavolal jsem rodičům a vyprosil si u nich, aby se za námi poslední den přijeli podívat, ačkoliv to vůbec neměli v plánu. Ani nevím, proč mi na tom tolik záleží. Je mi 22 let, ale v tento okamžik si připadám jako malé dítě.

A jakmile jsem poznal chuť madeleinky, omočené v lipovém odvaru a dávané mi tetou (třebaže jsem nevěděl ještě a musil odložiti na dobu mnohem pozdější objev, proč mne tato vzpomínka činila tak šťastným), ihned starý šedý dům s vyhlídkou na ulici přidružil se jako divadelní dekorace k malému pavilonu s vyhlídkou do zahrady, který byl zbudován pro mé rodiče v zadní její části; a s domem město, od rána až do večera a za každého počasí, s náměstím, kam mne posílali před snídaní, ulice, v nichž jsem vyřizoval pochůzky, cesty, jimiž jsme chodívali, bylo-li krásně. — Marcel Proust, Hledání ztraceného času

Mám tady však jasnou misi – dotlačit Kryštofa Křížka k postupu na Mistrovství ČR mládeže. Později si budu vyčítat, že jsem na něj byl moc přísný. Budu si vyčítat, že jsem si jeho prostřednictvím chtěl vynahradit vlastní neúspěchy, jako se toho dopouštějí příliš ambiciózní rodiče. Dokážu se z toho ale poučit a svůj přístup změnit. Kryštof každopádně klíčovou partii vyhraje a postup vybojuje. Později se mi stejného úspěchu podaří dosáhnout s Míšou Steinem a s Kubou Mlýnkem.

Mám neskutečnou radost. Všechny problémy se rázem zdají nepodstatnými. Jsem zcela opojen drogou ryzího štěstí. Rodiče jsou tady se mnou. A já znovu myslím na paní Dallowayovou z románu Virginie Woolfové, jak přináší k nohám svých rodičů svůj rostoucí život a říká: „Tohle jsem z něj udělala! Tohle!“

Pátek 30. října v 12.38 hodin

I Honza ztratil šanci na dobrý výsledek. V předposlední partii se dostal do neřešitelných problémů už v zahájení a svému soupeři brzy podlehl. Křišťan přerušil svou houpačku výher a proher a zakončil svou dnešní partii smírem, bohužel to bylo zrovna proti papírově slabšímu protivníkovi. Matyáš potvrdil roli favorita, ale jeho cesta k vítězství byla opět dost kostrbatá. Hraje ještě Jirka, který se snaží soupeře přetlačit v lepší koncovce. Jeho partii můžete sledovat online.

Pátek 30. října v 18.41 hodin

Jirka svou osmou partii dotáhl k výhře a oproti předchozím duelům předvedl pěkný výkon. Navíc bylo po partii jasně vidět, že úspěch vlil naději z brodecké líhně do žil nový optimismus. Večer už Jirka působil dost odevzdaně a musel jsem jej motivovat, aby se na partii pořádně připravil a pokusil se bojovat dál. Po dnešním vítězství najednou mluví o tom, jak by nakonec bylo super, kdyby se mu ještě podařilo dostat na 6 bodů a alespoň trochu se přiblížit postupovým příčkám.

Jiří Petrášek – Marek Mrázik

1.e4 e6 2.d4 d5 3.Jc3 Sb4

4.Jge2!?
Jirka se vyhýbá záludnému teoretickému labyrintu Winawerova systému francouzské obrany po 4.e5 a volí tah jezdcem, který mu v případě výměny na c3 umožní dobrat střelce figurou a zachovat neporušenou pěšcovou strukturu.
4…dxe4 5.a3 Sxc3+ 6.Jxc3 Jc6 7.d5!?
Oběť pěšce je pouze dočasná.
7…exd5 8.Dxd5 Se6 9.Dxd8+ Vxd8 10.Sf4!

10…Vd7?
To je velká chyba. Věž je na d7 příliš zranitelná. Bílý dobere pěšce na e4 jezdcem, načež bude hned hrozit skokem na c5, s dvojúderem proti věži na d7 a pěšci na b7.
10…Jf6 je nejspíš nejlepší odpovědí na těžkou praktickou otázku bílého. Černý nabídne soupeři pěšce na c7 a mezitím v klidu dokončí vývin. Koncovka po 11.Sxc7 je asi v rovnováze, ale dvojka střelců by měla bílému dávat lepší praktické šance.
11.Jxe4 Sf5 12.Jc5 Ve7+ 13.Kd2?!
Pokračování 13.Se3 Jd8 14.0-0-0 by dalo Jirkovi větší výhodu. Bílé figury jsou tu rozmístěny harmoničtěji než v partii. Věž už je na volném sloupci a král nepřekáží vlastním figurám.
13…Jd8?!
Černý kryje pěšce na b7, ale zpožďuje se dál ve vývinu. Měl raději hledat vlastní aktivní možnosti a pokusit se využít nešikovného postavení bílého krále. Po 13…Jf6! nevypadá pozice černého tak zle. Pointou je samozřejmě to, že pěšec na b7 je nyní nedotknutelný: 14.Jxb7?? Je4+ 15.Kc1 Jxf2-+
14.Sc4 b6 15.Jd3 Jf6 16.Vae1 Je6

17.Sxe6!?
Jirka se loučí s dvojicí střelců. Chce ji vyměnit za zničení pěšcové struktury černého na královském křídle, což mu v koncovce zajistí dlouhodobý tlak bez rizika.
17.Se5! bylo možná ještě silnější. Černý by rád dokončil vývin, jenže po 17…0-0?! přijde 18.Jb4!, načež je pro něj velmi obtížné krýt slabiny na dámském křídle. Jeho figury jsou navíc stále dost zamotané. Černý samozřejmě může místo rošády jezdce na d3 vyměnit, ale pak by měl Jirka dva střelce proti dvěma jezdcům v otevřené pozici s pěšci na obou křídlech, což pro černého také nezní moc růžově.
17…Sxe6 18.Sg5 0-0 19.Ve3 Vd7 20.Sxf6 gxf6
Jirka dosáhl svého cíle – rozbil soupeřovu pěšcovou strukturu na královském křídle.
21.Vg3+ Kh8 22.Ve1 Vg8 23.Vee3 c5 24.Vxg8+ Kxg8 25.Kc3 Vd4 26.b3 Kf8 27.g3 Ke7 28.Jf4 Kd6 29.Jh5 Ke7 30.Jf4 Kd6 31.Vd3 Vxd3+ 32.Kxd3

Věže zmizely z šachovnice a černého čeká dlouhá tortura.
32…Sf5+ 33.Kd2 Ke5 34.f3 Sd7 35.c3 Sc6?!
Domnívám se, že dávat střelce na pole c6 je nepřesné, neboť odtud figura míří pouze na královské křídlo a nepodporuje případnou protihru na křídle dámském.
35…f5!? Nejsem si tímto receptem jistý, protože rozumím tomu, že černý nechce omezovat svého střelce vlastním pěšcem. Na druhou stranu se zdá, že teď pro bílého nebude jednoduché soupeřovu pevnost prorazit.
36.Ke3 Kd6
Černé figury ustupují ze svých aktivních pozic a Jirkovy šance na výhru se zvyšují.
37.Jd3
Hodně se mi líbí 37.g4!, protože by tím bílý zafixoval slabého pěšce na f6 a omezil působnost nepřátelského střelce.
37…Sd7 38.Jf2 a5 39.Je4+ Ke7 40.Kd3?!
Proč nejít králem na f4?
40…Sb5+?!
Šachem černý pouze nabádá bílého, aby zamířil králem na správnou stranu. Jirkův soupeř měl znovu centralizovat krále.
41.Ke3 Sd7 42.Jd2 Se6 43.Ke4?!
Jít králem rovnou na f4 bylo rozhodně silnější, protože černý už by pak nemohl zahrát 43…f5? kvůli 44.Kg5, načež bílý král pronikne na královské křídlo.
43…f5+ 44.Kf4

44…f6?
Prohrávající chyba. Černý po tomto tahu nebude schopen pokrýt pěšce na f5 ani včas získat nutnou protihru na dámském křídle. Ovšem najít správnou obranu už teď bylo hodně težké.
Jedinou nadějí pro černého byla blesková protihra na dámském křídle: 44…b5! 45.b4 cxb4 46.cxb4 axb4 47.axb4 Kd6 Pro černého krále se otevřela cesta kupředu přes středová pole a tím i možná cesta k záchraně.
45.c4?
Jirka dává soupeři ještě jednu šanci. 45.a4! by eliminovalo protihru černého.
45…Kd6?
Ale soupeř šanci nevyužívá. 45…a4! by rozpojilo bílé pěšce na dámském křídle a vytvořilo slabinu na c4, kvůli které by se bílý jezdec nemohl lehce zapojit do hry. Každopádně i nadále by se černý musel bránit velmi dobře.
46.a4!

Jirka svým posledním tahem soupeřil uzamkl poslední dveře k možné záchraně. Nyní jen stačí převést jezdce na h4 a sebrat pěšce na f5. Zbytek partie už nepotřebuje žádný komentář.
46…Ke7 47.Jf1 Kf7 48.Je3 Kg6 49.Jg2 b5 50.axb5 Sxc4 51.bxc4 a4 52.Je3 a3 53.Jc2 a2 54.b6 a1J 55.Jxa1 Kh6 56.b7 Kh5 57.b8D h6 58.De8#
1-0

Pátek 30. října v 20.42 hodin

Mistrovství se chýlí ke konci. Odpoledne jsme si udělali krátkou procházku do Harrachova. Společně jsme se zašli podívat na doskočiště mamutího můstku, kde po sobě kluci chvíli házeli koule na kopě umělého sněhu. U lanovky došlo k rozdělení naší pětice na dvě obvyklé skupinky. Zatímco já s Matyášem jsme nemohli vynechat návštěvu naší oblíbené kavárny Rustico, Jirku, Honzu a Křišťana zlákal kebab.

Trojčlenná skupinka se pak na naši základnu vrátila dřív, neboť si kluci chtěli zahrát simultánku proti anonymním mistrům. Tento přívlastek používám záměrně, jelikož Jirka ani Křišťan mi nedokázali říct, proti komu vlastně v simultánce hráli. Nakonec se mi však podařilo vystopovat, že Jirka udržel remízu s FM Markem Janoušem a Křišťan si připsal cenný skalp FM Jana Seidla. Honza stejnému soupeři podlehl.

Sobota 31. října v 8.17 hodin

V rozporu s tradicí si Matyáš na závěr neoblékl dres ŠK Medvědi Zvole. „Nebudu si ho brát, abych ho nezostudil,“ okomentoval své rozhodnutí s odkazem na svůj špatný výsledek v turnaji. Pak dodal: „Mohl bych si pro tenhle případ vzít ten vlašimskej.“ Nakonec však sáhl po dresu svého oblíbeného fotbalového klubu FC Bayern München. Poslední kolo je tady. Jirkovi budete moci za necelou hodinu opět fandit online.

Sobota 31. října v 12.05 hodin

Na závěr se bohužel pokazilo úplně všechno, od naší přípravy až po velmi špatná strategická rozhodnutí v partii, kvůli nimž se Jirka rychle ocitl v beznadějné pozici. Člověk vždy doufá v zázrak na poslední chvíli a odmítá si připustit to, co je nevyhnutelné. Tělo však sobě lhát nedokáže a postupně těžkne, hrudník se svírá, hlava přestává vnímat okolí, stahuje se ze světa a propadá se do stavu netečnosti a otupělosti. A pak přijde zdrcující moment, kdy je konec definitivní. Nedá se na to zvyknout. Aspoň já jsem to zatím nedokázal.

Sobota 31. října v 13.12 hodin

V doprovodném turnaji Matyáš vypil hořký kalich až do dna. Po prohře v posledním kole odepíše ze svého ratingu více než 100 bodů. Hluboce za očekáváním zůstal také Honza, který dnes remizoval. Alespoň Křišťan zahrál přibližně podle papírových předpokladů. I on si dnes ke svému skóre připsal ještě půl bodu. Mimo naši výpravu mě těší Jonášův nadprůměrný výsledek v kategorii chlapců do 14 let. A posíláme velkou gratulaci do Českého Brodu – JFK po včerejším zaváhání znovu zvítězil a zajistil si postup na celorepublikový šampionát.

Jdu si ještě s kluky zahrát Bang!. Poslední věty do deníku pravděpodobně napíšu při cestě vlakem z Prahy do Brna.

Sobota 31. října v 21.01

Asi poprvé v životě se mi stalo, že jsem špatně rezervoval jízdenky. Čas, místa i dopravní prostředek seděly, jen směr byl opačný. A tak se díky mé nepozornosti na závěr týdne přihodilo něco úplně nového – poprvé jsme se z Harrachova do Prahy vraceli vlakem. Na klucích bylo znát mírné podráždění z toho, že do hlavního města nakonec dorazíme o hodinu později, než bylo v plánu, ale rozjitřené emoce se brzy začaly zklidňovat, stejně jako smutek ze špatných šachových výsledků. Jako odškodnění za změnu plánu vnímám krásné výhledy, jež se cestujícím z Harrachova do Tanvaldu otevírají z oken vlaku.

Nejsem si jistý, co mám napsat na závěr. Nevím, jestli konce umím. Navíc ve skutečnosti nic nekončí. Věci se pouze mění, posouvají, vyvíjí, deformují, uhlazují a tak dále. Je to jako s mistrovstvím v Harrachově. Letos se sice konalo naposledy, ale turnaj bude zpět, jen pod jiným názvem a s odlišným složením krajů. A tak je to se vším. Věci se pouze mění. Někdy nám to může být líto, ale musíme se mít na pozoru. Nostalgie je zákeřná potvůrka. Láká nás do idealizované minulosti, do života zamrzlého na starých fotografiích. Možná jste se sami chytili do její pasti. Jenže život je neustále v pohybu a zmítá se v obrovské pavučině měnících se lidí, událostí, rolí a významů. Možná můj deník ukazuje právě takový život, jakkoliv jde jen o 19letý průřez v bodě posledního říjnového týdne. A tak se ohlédněte za sebe, ale nezapomeňte se znovu podívat vpřed.

Místa, která jsme znávali, nepatří jenom do prostorového světa, do něhož je pro větší pohodlí umísťujeme. Byla jen nepatrným úsekem v té souvislé řadě dojmů, které tvořily tehdejší náš život; vzpomínka na nějaký obraz je jen lítostivou představou nějakého okamžiku; a domy, cesty, aleje, jsou pomíjející, žel, stejně jako roky. — Marcel Proust, Hledání ztraceného času

Post scriptum

1) Nepodařilo se vylovit plyšovou kapybaru z hracího automatu.
2) „Ty kráso, mám to všude v posteli!“